Joseph Merrick – nejslavnější “sloní muž“
Joseph Merrick žil ve druhé polovině 19. století v Anglii, přesněji v letech 1862 – 1890. Trpěl geneticky způsobenou nevyléčitelnou deformací, která ho zařadila na okraj společnosti a vystavila jen posměchu, hrubosti a týrání. Ze všeho nejvíc však působil natolik odpudivě a hrůzně, že musel většinu života strávit v naprosté izolaci od lidí.
Tak jako je tomu snad u všech lidí trpících nevídaným postižením, deformací nebo abnormalitou, i Merrick nakonec skončil jako unikátní atrakce a vystavoval se za peníze. Jeho deformace a přístup k ní však vyvolal vlnu soucitu i úcty, a to především ve vyšších anglických kruzích, včetně královské rodiny.
Život a kariéra sloního muže
V době odborně méně vzdělané a méně tolerantní než dnes, je Merrickův osud skutečně pozoruhodný. Po svém útěku od rodiny a ze zaměstnání, kde už nesnesl útlak a ponižování, zamířil nejprve k potulným komediantům a odtud až k prestižním londýnským představením. Zahájil tak svou životní kariéru pod přezdívkou Sloní muž.
Stal se živým symbolem děsu a ohyzdnosti, zároveň však vzbudil neobyčejný zájem a účast, a to nejen u vědců a lékařských odborníků, ale i u široké veřejnosti. Jeho příběh zajímal i členy královské rodiny a královnu Viktorii, což vedlo k tomu, že Merrick nejen že nepropadal zoufalství nebo sebelítosti, ale začal ke své nemoci přistupovat s jakousi zbožností.
Po velké slávě však přišel strmý pád, kdy vyšší autority rozhodly o tom, že podobné exhibice jsou nemístné, nevkusné a příliš úděsné pro anglickou veřejnost. Nastalo zavírání a rušení všech podobných představení, což donutilo Merricka zkusit štěstí na turné po Evropě, nikdy už však podobného úspěchu nedosáhl. Po návratu do Anglie se ho ujal jeho přítel, lékař Frederick Treves, který mu poskytl doživotní azyl v londýnské nemocnici.
Vyšetření a diagnóza
V roce 1884 představil Treves Merrickův případ na lékařském institutu, což vedlo k mnoha dohadům a kombinacím diagnóz, které měly definovat Merrickův stav. Obecně se předpokládalo, že jde o určitou formu elefantiázy, nemoci způsobující ucpávání mízních cév a tím neúměrné zvětšování postižených částí těla.
Dávno po Merrickově smrti však dochází k novým objevům a výzkumům, které vedou ke změnám konečné diagnózy. V současnosti vědci zvažují tyto možnosti:
- Neurofibromatóza - genetická porucha, která způsobuje nekontrolovaný růst nervových buněk, jež vytvářejí pod kůží obrovské boule či nádory
- Proteův syndrom - abnormální růst kostí a měkkých tkání
Merrick se přes své postižení těšil dobrému zdraví, byl inteligentní, milé, plaché, svým způsobem a podle některých vyjádření až okouzlující povahy.
Jeho fyzické postižení spočívalo v kostěnném výrostku na čele a v celkové deformaci lebky, měl silnou, odlupující se kůži s výrostky, zvětšení jedné paže a ruky do podoby ploutve, zvětšení nohy. Následkem pádu a poranění boku měl problémy s chůzí a později se u něj projevila artritida a dýchací problémy. První projevy nemoci se u Merricka začaly objevovat kolem tří let.
John Merrick – nejslavnější sloní muž, zemřel 11. dubna 1890 ve věku 27 let, následkem přílišné váhy své hlavy, která mu ve spánku zlomila vaz. Existují dohady, zda takto spáchal sebevraždu, jelikož věděl, že ležet na zádech je pro něj životu nebezpečné, nebo pouze chtěl vzdor svému osudu žít a chovat se jako obyčejný člověk.
Sloní muž ve filmu
Americký režisér David Lynch natočil v roce 1980 o Johnu Merrickovi film Sloní muž na základě vzpomínek lékaře Fredericka Trevese. Johna Merricka přesvědčivě ztvárnil John Hurt, jeho přítele Trevese si zahrál Anthony Hopkins.
Autor: Veronika Tůmová
